Příběh o Li Wangovi (1981)

Li Wang se šťastně díval na červenou knihu, kterou držel ve své ruce. Ó, už hezkou řadu let se modlil, aby mohl získat Bibli ve svém mateřském jazyce. Ten stařec si už nepamatoval, zda to bylo 10 nebo 20 let. „Děkuji, že jsem se toho mohl dožít, Pane,“ modlil se k Bohu. Díval se na balíky uložené v jeho malém bytě. Včera do jeho vesnice u pobřeží dorazila velká zásilka Biblí. Li Wang vzal na sebe závazek postarat se o tak cenný produkt. Teď před ním leželo 10 000 Biblí, které bude moci rozdělit křesťanům v Číně. S ostražitostí se dal do díla. Bůh mu daroval najednou tolik Biblí, takže k tomu nemohl přistupovat lhostejně, protože pokud by tajná policie našla ten cenný poklad, okamžitě by Bible sebrala a spálila je. Toho si byl Li Wang vědom.
„Už jsi to slyšel?“ zašeptal mu do ucha jednoho dne na ulici jistý křesťan. „A co?“ zvědavě se zeptal Li Wang. „Vláda byla vzteky bez sebe, když se dověděla o dodávce Biblí. Rozkázala tajné policii, aby Bible vyhledala a jejich majitele nechala zavřít.“

Li Wang se však vězení nezalekl. Byl už totiž několikrát vězněn, když kázal lidem ve městě o Boží lásce. Vězeňská služba ho už za to nejednou silně ztloukla. Přesto však neustále kázal Evangelium o tom, že Bůh poslal svého Syna, aby každý, kdo v Něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Nyní, když zestárnul, dával pozor, aby případně jiní křesťané neměli kvůli němu problémy.
Zamyšlený přišel domů, pečlivě zavřel za sebou dveře a vešel do pokoje, kde byly uskladněny Bible. Když se podíval na pěkné červené lemy Biblí, nemohl udělat nic jiného, než pokleknout, sepnout ruce a modlit se. Li Wang ještě jednou děkoval Bohu za tak veliký dar. Pověděl, jak moc se těší z takového množství Biblí. Zatímco se modlil, přemýšlel tento sedmdesátiletý muž, co má dál podniknout.
„Pane, Ty jsi nám dal tak velký a cenný dar a teď by to měla tajná policie spálit? Tak mnoho křesťanů v naši zemi nemá Bibli a teď by je mohli obdržet a číst. Bože, vždyť je to přece Tvé přání a teď se prosím postarej, aby se to podařilo.“
Zatímco měl Li Wang zavřené oči, klečel v pokoji a volal k Bohu o pomoc, přišly mu najednou jisté myšlenky. Pochopil, že k němu mluví Bůh a že má jít k jednomu spřátelenému farmáři. Tento farmář bydlel za městem a Li Wang se k němu bez váhání vydal. Šel oklikou pro případ, že by byl sledován, „Určitě sledují všechny křesťany, kteří už za svou víru byli ve vězení,“ mluvil si sám k sobě, když šel přes pole na farmářův dvůr.
„Jsem tak rád, že mohu pozdravit mého hosta,“ přivítal ho farmář. „Co tě ke mně přivádí, Li Wangu?“
„Hmm, určitě jsi už slyšel o tom velkém daru, který nám poslal Bůh ze zahraničí,“ odpověděl stařec. Farmářovy oči se zajiskřily a souhlasně přikývl.
„Dokážeš si představit,“ pokračoval Li, „jak se vláda zlobí a snaží se v každém ohledu utiskovat věřící za jejich víru? A chce, aby lid odpřisáhl, že jenom jejich velkolepá vláda řídí a ovládá jejich životy. Dnes mne na to upozornil na ulici jeden křesťan. Šel jsem domů, abych se zeptal Boha, co mám dělat s Biblemi.“
„A Bůh tě poslal ke mně,“ dodal farmář.
Li Wang přikývl. Oba přátelé chvíli seděli mlčky vedle sebe.
„Myslíš, že bys mohl ke mně Bible přinést?“ zeptal se přátelsky farmář. Stařec to ale hned nepochopil.
„Aby bylo policii zabráněno najít tak drahý poklad a spálit jej, musíme Bible na nějaký čas zakopat,“ vysvětloval farmář.
Li Wang pochopil, že zanedlouho bude možné Bible vykopat a rozdat je čínským křesťanům. V následujících dnech a týdnech vycházel Li Wang často ven z města. Nemohl vynést z města najednou 10 000 Biblí, aniž by si toho někdo nevšimnul. Přesto však postupem času dokázal s pomocí svého přítele propašovat všechny Bible. Farmář vykopal ve stáji jámu, Bible velmi pečlivě zabalil, aby se dovnitř nedostala vlhkost nebo špína, položil je do jámy a znovu pečlivě přihrnul zeminou tak, že si toho nemohl nikdo všimnout. Li Wang odešel spokojený domů. Pomyslel si:
„Sám Bůh bude bdít nad svým Slovem.“
Uběhlo několik měsíců a nic se nedělo. Někdy Li Wang smutně myslel na červené knihy napsané v jeho čínském jazyce, jak leží bez užitku zakopány v zemi. Ó, kolik Číňanů by si přálo mít tuto červenou knihu. Tajná policie stále slídila po Biblích, více však po lidech, kteří dopomohli k tomu, aby byly Bible dovezeny a rozděleny po zemi.
„Bože, dej mi příležitost, aby to pokročilo kupředu,“ prosil v modlitbě každý den Li Wang. Teskně očekával na chvíli, kdy budou Bible rozdány očekávajícím křesťanům, ale nechtěl riskovat, aby se obdarovávání lidé dostali do nebezpečí. Proto se Li Wang nutil k trpělivosti. Věděl, že Bůh určitě vyslyší jeho modlitby a dá mu ten správný okamžik, kdy bude moci Bible vykopat z úkrytu.
Někdo silně bouchal do dveří. „Už jdu!“ volal Li Wang a šel přes svůj malinký byt. Když otevřel, uviděl rozzuřený policistův obličej.
„Mám tě okamžitě přivést na strážnici!“ přikazoval policista. „Tam na tebe čekají oprávnění úředníci z Pekingu.“
Stařec okamžitě věděl, oč jde. Přesto nepociťoval žádný strach. Věděl, že je v Boží ruce.
„Bože daruj mi sílu, abych zůstal klidný,“ povzdechl si tiše Li Wang, když kráčel městem za rozezleným policistou na policejní stanici.
„Dobrý den, pane Li Wangu,“ kupodivu zdvořile pozdravil vyšetřovatel.
„Dobrý den“, odpověděl Li Wang a lehce se uklonil před policistou tajné služby.
„Hned přejdu k věci. Li Wangu, pomáhal jsi lidem, kteří dovezli Bible do naší vlasti?“
„Odkud to víte?“ zeptal se klidně Li Wang.
„Byl jsi zrazen,“ odpověděl vyšetřovatel s jízlivým úsměvem.
„Co se bude dít dál?“ prolítlo Li Wangovi hlavou. Znal velice dobře podmínky v čínských věznicích. Věděl, jak to všechno dopadne. A i když mu přeběhl mráz po zádech, nedal na sobě nic znát a zůstal klidný.
„Co po mně chcete?“ zeptal se Li Wang vyšetřovatele a jeho tří pomocníků. Uvědomil si, že si mohl tuto otázku ušetřit, protože přesně znal odpověď.
„Kde jsi schoval Bible!?“ zeptal se vyšetřovatel. Teď už mu došla jakákoliv zdvořilost. Li Wang stál klidně. Vyšetřovatel zlostí udeřil pěstí do stolu.
„Nechceš nám odpovědět?“
Li Wang však mlčel. Věděl dobře, co je při takovém výslechu důležité, a proto zavřel oči a modlil se:
„Pane, pomoz mi, abych zůstal klidný. Raději zemřu, než abych zradil Tvé Slovo a Tvé věrné,“ prosil tiše Boha o sílu. Jeden z policistů jej chtěl zlostí udeřit, ale v poslední chvíli mu to překazil jeho kolega.
„Máš mi povědět, kde jsou ty Bible!“ hřmícím hlasem zakřičel vyšetřovatel. „Kdo jsou ti, kteří vám pomáhali v tom hanebném činu. Hned vám ukážeme, co znamená protivit se vládě.“
Li Wang seděl, měl zavřené oči a vyšetřovatelovy otázky mu procházely kolem uši. Vyšetřovatel a jeho tři pomocníci rozhněvaně vstali, Li Wang však tvrdošíjně mlčel. V žádném případě nechtěl vyzradit, kde jsou ukryty Bible.
„No, dobrá. Pokud nám to nechceš povědět, tak ti dáme trochu času na rozmyšlenou. Možná si to nějak necháš projít hlavou. Pro dnešek jsme s výslechem skončili.“
Vyšetřovatel dal svým pomocníkům kývnutím hlavy znát, aby šli směrem ke dveřím. Li Wang si všimnul, že ty dveře nevedou k východu. Uvažoval: „S propuštěním jsem nepočítal, Pane. A jestli mne nezavřou do temnice, prosím, abys mi dal odvahu, abych zůstal klidný,“ prosil Boha o pomoc.
K jeho překvapení ho policista nezavedl do cely, ale na vězeňský dvůr. Bylo pravé poledne, slunce pálilo a teplo se kumulovalo právě na dvoře mezi vězeňskými budovami. Li Wang přimhouřil oči před oslepujícím jasem slunce. Avšak koutkem oka zahlédl uprostřed nádvoří železnou konstrukci a pod ní dřevěnou bednu vysokou asi metr nebo půldruhého metru a velice úzkou.
„Není to nádherné místo k rozjímání?“ zeptal se cynicky vyšetřovatel.
Potom zavolal své dva pomocníky: „Hej, vy dva, pomozte mi vyzvednout toho starého umíněnce na tu bednu!“
Ve chvíli, když jej ti dva pokládali na stupínek, vyrazily Li Wangovi na čele krůpěje potu. Bedna byla maximálně 30 centimetrů široká, sotva to stačilo na jeho chodidla. Jeden z pomocníků se postaral o žebřík, který přistavil ke konstrukci, potom k ní nahoře pevně uvázal lano, udělal smyčku a ovinul ji kolem Li Wangova krku.
„Máš situaci ve svých rukou, Li Wangu,“ řekl chladně vyšetřovatel. „Pokud odpovíš na naše otázky, rádi tě sundáme dolů. Ale pokud ne…“
Starý muž se laskavě podíval na vyšetřovatele, který se do něj takto nešetrně pustil.
„Vkládám se do Božích rukou,“ odpověděl mocným hlasem.
„Uvidíme, jestli ti ta víra v tvého Boha bude k něčemu dobrá,“ vyštěkl vyšetřovatel.
„Nevím, jestli mne nechá naživu, ale vím, že mne vytrhne z vašich rukou.“ řekl Li Wang přesvědčivě. Vyšetřovatel se beze slov otočil ke svým dvěma pomocníkům.
„Dávejte pozor, aby neudělal nějakou hloupost!“ přikázal jim a odešel.
Li Wang stál nehybně na stupínku s oprátkou na krku. Jeden neopatrný pohyb mohl způsobit jistou smrt. Jak dlouho bude schopen udržet rovnováhu? Vždyť byl přece v pokročilém věku. Strážní si sedli do písku a začali hrát kostky.
„Tak jako před Tvým ukřižováním, Pane,“ prolítlo starcovou hlavou. Potom se začal modlit: „Bože, jsem ukryt ve Tvých rukou, cokoli se mnou uděláš, bude dobře. Neprosím Tě o můj život, ale prosím Tě o život jiných křesťanů v naší vlasti. Prosím Tě za Bible, kterými jsi nás obdaroval. Pomoz, abych nezradil. Tvé Slovo se má přece dostat k mnoha lidem. Tak mnoho Číňanů potřebuje poznat Tebe, Pane, jako svého Spasitele, který zemřel za jejich hříchy. Amen.“ Skončil s modlitbou. V té chvíli si Li Wang uvědomil, že se stalo něco nadpřirozeného. Něco, co nedokázal popsat. Uklidnil se a všimnul si, že vězňové stojící u oken, upnuli na něm svůj zrak.
Pohlédl na ně a začal jim hlasitě vyprávět o Boží lásce, o Bohu, který dal vlastního Syna zabít za jejich zlé činy, za které teď museli pykat ve vězení.
„Věřte Pánu Ježíši Kristu.“ Zvýšil svůj hlas: „Věřte, abyste byli spaseni, věřte v Pána Ježíše Krista, který sestoupil ze Slávy, aby za vás položil svůj život na Golgotě. Přijměte Jej za svého Spasitele. Vydejte mu celý svůj život. Čiňte pokání za všechny své skutky, které jste ve svém životě udělali. Protože On přišel, aby vás zachránil. Sestoupil z věčnosti, stal se tělem, zemřel za vás. Vstal z mrtvých k vašemu ospravedlnění,“ volal Li Wang nahlas.
Dva strážní stojící v písku se smáli: „Přestaň křičet, stejně nikdo neposlouchá ty tvoje žvásty. Myslíš si, že tě může Bůh sundat z té skříně bez našeho svolení?“ vysmívali se Li Wangovi. Také z oken vězeňských cel se ozýval smích nevíry. Strážní si dělali legraci ze stojícího Li Wanga a on i přes úmorné vedro stál do osmi hodin večer a nespadl. Všichni si mysleli, že když nastane noc, ten ubohý člověk určitě usne a bude po všem, protože oprátka kolem jeho krku se stáhne a bude po něm. Ale Li Wang neusnul. Celou noc stál zpříma na skříni a jazykem chytal kapky rosy. Nic jiného nedostal k pití. Ti brutální strážní mu nedali jíst ani pít.
Následujícího rána přišel dozorce a velice se divil, že Li Wang ještě stál na bedně. Beze slova odešel a pomyslel si: „Ještě jeden den. Víc nevydrží.“
Dokonce ani při poledním horku Li Wang nezeslábl, ale stál vzpřímeně a navíc vyprávěl vězňům za mřížemi o Bohu. Vypadalo to, jakoby ho sám Bůh přidržoval, aby se mu nic nestalo. Když nastal večer, uslyšel smích z vězeňských oken. Všichni se s napětím dívali, co se děje na vězeňském dvoře.
Li Wang stál několik dní na úzké bedně s oprátkou na krku. Už skoro nedokázal střízlivě myslet – vždyť po celou tu dobu nezamhouřil ani na vteřinu oko, ani nedostal nic k jídlu ani k pití. Li Wang stále věřil Bohu, který jej posiloval. Kolem poledne přitáhly temné mraky. Pocítil, jak ho opouštějí síly a spadl dopředu…
V té stejné chvíli bylo vidět oslnivý záblesk a bylo slyšet ohlušující hřmot.
„Vzpamatuj se, nemůžeš zemřít!“ jako kdyby přes oponu slyšel Li Wang strážné, kteří jej políčkovali po tvářích.
„A proč?“ zeptal se napůl v mrákotách.
„Protože chceme poznat tvého Boha!“
„A proč chcete zrovna teď poznat mého Boha?“ vnímal Li Wang napůl v mrákotách a pomalu přicházel k sobě.
„Protože tě zachránil!“ zvolali vystrašení strážní. „Ve chvíli, kdy ses předklonil dopředu, udeřil blesk a přepálil lano. Tvůj Bůh se o tebe postaral. Pověz nám o Něm víc.“ Li Wang souhlasil. S vypětím sil řekl: „Vyznejte Bohu své hříchy a uvěřte, že Jeho Syn byl potrestán na Golgotském kříži místo vás.“ Ještě toho dne to ti dva strážní udělali. Ale nejen oni. Také mnozí z těch, kteří celé to drama sledovali z oken, našli cestu k věčnému životu.
Příběh o Li Wangovi, který jste právě dočetli, je pouze malinkou částí vrcholku ledovce pronásledo-vání křesťanů v Číně, kteří za svou víru musí často zaplatit tu nejvyšší cenu. Měli bychom být vděční za svobodu, kterou máme. Ale zároveň by nás ta svoboda měla přimět k hledání skutečné svobody, kterou nám nabízí Ježíš. Pamatuj, že i když jsi svobodný, můžeš být v otroctví hříchu. Ježíš ti chce dnes dát opravdovou svobodu. Využij to, vydej Mu svůj život. Boží Slovo říká v Janově evangeliu 3:16:

„Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, (opakuji: každý!) kdo věří v Něho, nezahynul, ale měl život věčný.“