Na člověku se nacházela vina hříchu a hřích způsobil dluh, který žádný člověk nedovedl zaplatit. Ten trest byl tak velký, že se nenašel nikdo, kdo by ten dluh mohl zaplatit. Avšak Bůh tento trest splatil sám.
Trestem za hřích byla smrt. Narodili jsme se v hříchu, zformováni jsme v nepravosti, přišli jsme na svět mluvíce lež. A pak nikdo z nás nebyl hoden, dokonce na celé zemi se nenalezl ani jeden, kdo by byl hoden.
Když byla země zasažena hříchem, což se stalo na začátku, jakoby temná záclona spadla z nebe a ochromila celou zem. Všeliké boží stvoření na zemi bylo uvrženo do otroctví. Člověk zůstal v otroctví smrti, nemocí, těžkostí a žalu. Celá příroda padla s ním. Hřích dával narkózu a celý svět byl ochromen. Zůstali jsme zde v beznadějném stavu, protože do toho stavu upadlo celé stvoření na zemi, rovněž každý, kdo se na této zemi narodil, byl tomu podroben. Tedy pomoc musela přijít odněkud, kde není hřích. Nemohla přijít z této země.
Nikdo z nás nemohl vykoupit druhého. To muselo přijít z jiného místa. A tak když člověk poznal, že byl oddělen od svého Boha, stal se tulákem.
Ale nebylo žádné cesty návratu. Byl ztracený. Nevěděl, kde se má udat. Nadále se toulal hledaje, jestli se mu nepodaří nalézt zpáteční cestu k tomu místu. Něco uvnitř mu říkalo, že pochází z dokonalého místa.
není žádný člověk, ani zde, ani jinde, který by nehledal té dokonalosti. Ve chvíli, kdy jsou zaplaceny vaše účty, myslíte, že s tím budete spokojeni. Když účty byly zaplaceny, tu někdo ve vaší rodině onemocní. Když nemoc ustane, potom máte ještě více účtů, které je třeba zaplatit. Jakmile pozorujete, že vaše hlava šediví, pak se toužíte stát opět mladými. Opět a opět se to opakuje z důvodu záplavy hříchu. Leč ve vašich srdcích, z důvodu toho, že cosi hledáte, máte důkaz, že někde je dokonalost.
Z toho důvodu, v přítomném čase, se hříšník stále toulá. Hezká mladá dívka dovoluje ostříhat kadeře svých vlasů, aby se stala populárnější. Maluje si svoji tvář, aby hezky vypadala. Obléká se do takového oděvu, aby zvýraznila svoji postavu, ale nic jiného nemůže najít.
Soused staví a zařizuje dům tak, aby vypadal lépe než dům souseda. To se stále opakuje. Hledáme něco, avšak stále něco jde kousek nad námi.
U nás se nachází cosi, že něco hledáme a to je důvod toho, že jsme ztraceni. Toužíme najít „něco,“ co by bylo schopno přivést nás do stavu spokojenosti, co by mohlo uspokojit náš hlad, ale zdá se, že to nejsme schopni naleznout.
Lidské bytosti se to pokoušely nalézt po všechny věky. Lkali potom, vzlykali, činili všechno, co bylo v jejich silách, ale stále to nemohli nalézt, a proto se toulali kolem dokola po světě.
Až nakonec nadešel jeden den, to byl ten den na Golgotě. Jeden sestoupil z výsosti, z místa Slávy, jehož jméno bylo Ježíš Kristus, Syn Boží, a vykonal dílo Golgoty. Ten den byla zaplacena ta cena. Problém hříchu byl navždy vyřešen. Byla otevřena cesta k těm věcem, po kterých hladovíme a žízníme. Byli jsme přivedeni do stavu uspokojení.
Není žádného člověka, který by navštívil Golgotu a vida ji, zůstal tím stejným. Všechno, po čem toužil, bylo naplněno v té chvíli, kdy přišel k tomuto místu. Byl to tak důležitý den a tak důležitá událost že svět byl otřesen. Svět byl otřesen jak nikdy před tím, když Ježíš umíraje na Golgotě, zaplatil cenu hříchu.
Ten hříšný svět prožil zatmění. Slunce zašlo v poledne, a nervově se zhroutilo. Skály se zachvěly a hory padaly. Těla zesnulých lidí povstala z hrobu. Co se stalo? Bůh na Golgotě se snížil na nulu. Poranil navždy to zvíře, které se nazývá satan.
Od té chvíle se ďábel stal zlomyslnějším, protože na lidskou rasu dopadlo Světlo. Každý ví, že raněné zvíře, bývá vzteklejší. Plíží se dokola, i když jeho hřbet byl zlomen.
Nu, satan obdržel na Golgotě úder. Země to potvrdila. Největší cena všech věků byla zaplacena. Ten jediný, kdo ji mohl zaplatit, sestoupil a učinil to na Golgotě. Tam byla ta velká cena zaplacena.
Bůh to požadoval. Nikdo z lidí nebyl hoden. Nikdo z lidí nebyl toho schopen. Nikdo to nemohl vykonat a tehdy sestoupil Bůh sám a stal se člověkem. Žil lidským životem, poddaný lidským touhám a byl ukřižován na Golgotě. I tam, kde satan myslel, že On to není schopen vykonat, že není ve stavu přes to všechno projít, On se vydal do Getsemane, vydržel takové zkoušky, ve kterých by neobstál žádný člověk. On přešel přes to všechno jako člověk. Zaplatil tu cenu a to bylo příčinou zatmění země, to bylo jako narkóza před operací.
Když lékař dává člověku narkózu, prve ho uspí. A když Bůh připravil operaci pro svou církev, svět dostal narkózu. Příroda upadla do chvění.
Nic divného, vždyť umíral Bůh v lidském těle. To byla ta hodina, po které vyhlížel tento svět, ačkoli to mnoho lidí nepoznalo.
Tak stejně se to děje i dnes. Mnoho lidí očekává tyto věci, a přesto je nemůže rozeznat. Oni nemohou rozpoznat východisko. Stále hledají rozkoše a věci tohoto světa, touží nalézt svoje vlastní východisko.
Mnoho ukazatelů směru poukazovalo na ten den. Bylo mnoho předobrazů, takových jako beránek, býk, holubice a mnoho jiných, ale nemohli to zlomit. Nebyli schopni rozlomit pouta smrti, protože satan byl vlastníkem země
Cena byla zaplacena a otroctví satana zlomeno. Bůh vložil do ruky člověka cestu návratu k tomu, co hledal. Už víc nemusel plakat. On zlomil hřbet satanovi, tam na Golgotě. Hřbet hříchu a nemocí. Tato skutečnost vede každou smrtelnou bytost na této zemi zpět do přítomnosti Boží s odpuštěnými hříchy. Haleluja! Naše hříchy jsou odpuštěny!
Už nám více satan nemůže zastínit Boha. Byla připravena cesta. Bylo zřízeno telefonní spojení. Existuje telefonní linka slávy. Každá osoba se nachází v dosahu tohoto spojení. Jestliže nějaký člověk je plný hříchu a je spojen s tou „starou centrálou,“ jeho hřích mu bude odpuštěn. A nejen to. Jeho hřích bude zaplacen. Sláva! Nemusíš už víc mluvit: „Nejsem hoden!“ Jistěže ne, ani bys nemohl být, ale ten, kdo byl hoden vzal tvoje místo a ty se stáváš volným. Již více se nemusíš toulat, již více nemusíš hledat lidské rozkoše na této zemi, protože:
„Je pramen krví naplněn jež proudí z Krista žil
a když v něm hříšník ponořen, je zbaven hříchu sil.”
Nemusíš zahynout. Existuje cesta a stezka. Ona je nazvána cestou svátosti a nečistý nechodí po ní, protože musí nejdříve přijít k tomu prameni a pak musí vstoupit na tu stezku.
On zlomil moc satana. Otevřel dveře vězení pekla. Všichni lidé na zemi, kteří byli zamčení v tomto vězení, se báli, co s nimi bude, až zemřou, co s nimi smrt učiní. Tam na Golgotě On otevřel ty cely a vypustil všechny ty uvězněné na svobodu. Nemusíš již více být zmítán hříchem. Již více nemusíš dávat své údy hříchu, pití, kouření, hazardním hrám, lži.
Můžeš postupovat uctivě, upřímně a spravedlivě. Satan zde nic nezmůže, protože jsi byl napojen na tu linii života. Ona je zakotvena do Skály věků. Nic nemůže tebou otřást. Žádný vítr tě odtamtud nemůže odvát. Nic ani sama smrt tě nemůže oddělit od lásky Boží, která je v Ježíši Kristu.
A nyní, jaký význam má Golgota? Zotročení lidé byli osvobozeni. Lidé, kteří byli ve strachu smrti, se ji nemusí více obávat. Člověk, který očekává město, jehož stavitelem a tvůrcem je Bůh, může se postavit na té stezce a obrátit svoji tvář k nebi, protože je svobodný. Haleluja! Je vykoupen! Nemusí se už více toulat, protože se našla cesta jak poznat, stojím-li v pravdě nebo ne. Bůh nám dává život. Naše hříchy jsou pryč. Ten den na Golgotě zaplatil tu cenu. Když to všechno vidíme, nedivme se tomu, že básník napsal tato slova:
„Když skály se chvěly a nebe se zatmělo, můj Spasitel sklonil svou hlavu a zemřel, roztržení opony nám otevřelo cestu do radosti nebe a věčných dnů.“
Hříšník se už nemusí pozastavovat, může-li být spasen, nebo ne. Nemocný člověk se už nemusí pozastavovat, jestli může být uzdraven anebo ne. Roztržení opony v tom dni na Golgotě ukázalo cestu k úplnému vítězství. Bůh udělil nám moc svého Ducha k vítěznému životu nad těmi všemi věcmi. Žádá, abychom jenom věřili tomu, co se stalo na Golgotě. Nebylo ještě nikdy takového dne. Nikdy v budoucnosti rovněž takový nebude. Protože takový den už nebude nikdy zapotřebí. Cena je zaplacena a my jsme vykoupeni. Díky Bohu! Jsme vykoupeni!
Jaká to výsada, hříšníku, můžeš-li dnes vědět, že máš cestu k vyjití. Ten den na Golgotě otevřel tu cestu.
Golgota ti ji dává zadarmo.
Jak bys to mohl odvrhnout?
Jak bys to mohl odvrhnout a zaměnit něčím jiným například rozkošemi tohoto světa? Proč to nechceš přijmout?
Otevření opony vede člověka zpět do přítomnosti Boží a přitom nezůstává na něm žádný hřích. Byla před ním otevřena cesta do skutečnosti, kterou hledal – do nebe, do Slávy, do pokoje a věčného života. Vše se před ním otevírá.
Ten den znamenal smrtelnou ránu pro moc satana. On všechno ukončil.
Když Pán Ježíš umíral na Golgotě, v ten den na Golgotě – On nejen splatil cenu našich hříchů, ale on také zaplatil cenu a otevřel cestu, abychom Ho mohli následovat.
Co musíme učinit ty a já? Možná řekneš: „Cením si toho, je to dobrá věc.“ My však musíme přijmout tu věc, přijmout jeho osobu, osobu Krista do svých srdcí. Pak jsme svobodní od hříchu. Z toho důvodu nevisí na nás už žádná pouta hříchu. Stojíme před Bohem tak, jako kdybychom nikdy nezhřešili. Dokonalá oběť nás učinila dokonalými. Ježíš řekl: „Buďte dokonalí, jako Otec váš nebeský dokonalý je.“
Je zbytečné o něco takového usilovat, to je předem určeno k neúspěchu, dokud hledíš na to, co jsi učinil. Nehleď na to, co jsi učinil. Hleď jen na to, co ten den na Golgotě učinil pro tebe. On zaplatil tvoji cenu. Vyřešil tuto otázku. Tvoje hříchy byly jako šarlat, nyní jsou jako sníh. Byly červené jako červec, teď jsou vybílené jako vlna. Není na tobě žádný hřích. Jsi dokonale bezhříšný, bez ohledu na to, cos dělal v minulosti nebo co děláš teď, jsi bezhříšný. Dokud přijímáš Ježíše Krista jako svého Spasitele, tvoje hříchy jsou ti odpuštěny. Vše, co bylo odpuštěno, bylo vymazáno a zapomenuto.
Když dojdeš do toho stavu a obdržíš Jeho Ducha, abys Jej následoval a činil to, co činil On a činíš to pro druhé, kteří Jej následují.